Vytvořit jednoduchý vzorec v Microsoft Excel 2013 většinou není problém. Pokud se ale potřebujete odkazovat v tabulce na nějaký koeficient (navýšení, daň, sazby, úroky, …), který se pak může měnit v závislosti na situaci pro část nebo i pro celou tabulku, je třeba něco vědět o používání absolutních, relativních i smíšených adres.
Představte si, že máte obchodníkovi vypočítat konečnou cenu zboží, když mu na vše poskytujete stejnou slevu, například 26 % (příklad adresace.xlsx).
Jestliže v buňce C1 ponecháte vzorec podle obrázku, a ten nakopírujete (natáhnete pomocí myši), objeví se chybné výsledky.
Při kopírování (natahování) vzorce dochází k posunu adres nejenom u cen zboží, ale i u odkazu na jeho slevu (tedy na buňku B1). U cen je změna odkazu důležitá, ale u slevy tento posun způsobuje chyby.
Aby k tomuto při kopírování vzorce nedocházelo, je třeba odkaz na buňku s procentem slevy zapsat ve tvaru $B$1. Tím se tato adresa zpevní, neboli ukotví.
Jestliže nakopírujete upravený vzorec nyní, již budou vypočítané nové ceny v pořádku, protože odkaz na buňku B1 se nebude měnit.
Na výpočtu slevy bylo vidět, že způsob odkazu má rozhodující vliv při kopírování vzorců. Absolutní adresa neboli odkaz $B$1 znamená ukotvení buňky v rámci listu Excelu, kdežto původní relativní odkaz B1 má při kopírování určenou vzdálenost podle výchozí buňky na listu. To znamená, že při kopírování buňky se vzorcem se adresa mění podle nové pozice, změní se o tolik řádků a sloupců, o kolik se buňka posunula.
Absolutní adresy obsahují před písmenem sloupce i číslem řádku symbol dolaru $, který nemusíte psát přímo z klávesnice, ale stačí umístit kurzor přímo na adresu buňky, kterou potřebujete zpevnit. Poté stiskněte klávesu F4 a oba dolary se zobrazí. Pokud ji stisknete…
