Kromě formátování na úrovní znaků vzhled dokumentu velmi ovlivňuje i formátování na úrovní odstavců – tedy jeho zarovnání, řádkování, odsazení apod. Odstavce se většinou skládají z více řádků, přičemž zvláštní roli hrají první a poslední řádky. Poslednímu řádku odstavce se říká též východový řádek.
Řádkování, řádkový proklad
K základním formátům odstavce patří řádkování či řádkový proklad určující velikost mezer mezi řádky v rámci odstavce. Řádkování i řádkový proklad nastavují stejnou vlastnost, ale každý trochu jiným způsobem. V textových editorech se většinou používá řádkování, které určuje velikost mezer mezi řádky v rámci odstavce jako násobek základní výšky řádku ve stylu např. 1,2 nebo 120 %. Např. řádkování 1,2 znamená, že se za každým řádkem má ponechat mezera o výšce 0,2násobku řádku.
V DTP programech se obvykle mezery mezi řádky nastavují formou řádkového prokladu, kdy se v bodech určí mezera mezi sousedními řádky anebo vzdálenost účaří sousedních řádků. Tak např. při velikosti písma 10 bodů by řádkování 1,2 odpovídal řádkový proklad 2 (jako mezera mezi řádky) či 12 (jako vzdálenost účaří). Obvyklým vhodným prokladem u běžných velikostí písma jsou právě 2 body (jako mezera mezi řádky). Používá se i zápis ve stylu 10/12 znamenající velikost písma 10 bodů a vzdálenost účaří mezi řádky 12 bodů.
Oddělení odstavců
Máme-li v dokumentu více za sebou následujících odstavců, tak je pro zajištění snadné čitelnosti potřeba, aby čtenář rychle rozpoznal, kde jeden odstavec končí a kde druhý začíná. Existují dvě základní techniky, jak toho dosáhnout – nastavením mezer mezi odstavci…
…nebo odsazením prvních řádků odstavců.
Obvykle se tyto dvě techniky vzájemně nekombinují.
Mezery mezi odstavci
V případě, že se rozhodneme použít mezery mezi odstavci, tak se obvykle vynechává půl řádku anebo celý řádek. Pozor ale na to, že když zvolíme mezeru půl řádku (nebo jinou mezeru, která nebude násobkem celého řádku), tak může být při sazbě do sloupců problém zajistit tzv. řádkový rejstřík, tj. soulad účaří v jednotlivých sloupcích.
Odsazení prvního řádku
V praxi častější metodou je odsazení prvního řádku. Obvykle se odsazuje o jeden až dva čtverčíky, což např. při velikosti písma 12 bodů bude znamenat cca 0,4 až 0,8 cm (připomeňme, že čtverčík je relativní jednotka vycházející z velikosti písma). Častou chybou je přehnaná velikost odsazení prvního řádku.
Obvykle se neodsazuje první odstavec pod nadpisem.
Pro dosažení pěkného toku textu je dobré sledovat délku východového řádku. Platí, že východový řádek by měl být delší než odsazení prvního řádku následujícího odstavce a dále by měl být alespoň o čtverčík kratší nežli celý řádek. Na následujícím obrázku vidíme příklady porušení těchto dvou pravidel.
Příležitostně se používá i předsazení neboli visící odsazení, kdy jsou směrem doprava odsazeny všechny řádky odstavce kromě prvního řádku. Obvykle se používá předsazení o jeden čtverčík.
Časté je spojení předsazení s číslováním odstavců.
Iniciála
Odstavce lze oživit iniciálou, tj. zvětšeným prvním písmenem odstavce, jdoucím většinou přes více řádků. Typicky se iniciála používá u prvního odstavce kapitoly. Iniciála může být buď zasazena do textu odstavce…
…anebo předsazena do levého okraje.
Iniciálu lze ozvláštnit použitím odlišného, např. i dekorativního písma.
Méně obvyklá, ale také zajímavá, bývá iniciála sestavená z celého slova či více slov.
Zarovnání odstavce
Dalším formátem odstavce je jeho zarovnání. Buď můžeme zvolit zarovnání doleva neboli na levý praporek…
…doprava neboli na pravý praporek…
…na střed neboli na středovou osu…
…anebo zarovnání do bloku.
Běžné odstavce se obvykle zarovnávají doleva nebo do bloku. Zarovnání doprava, a především na střed je typické pro nadpisy.
Dělení slov
Rozhodneme-li se pro zarovnání do bloku, tak je velmi vhodné (a v úzkých sloupcích až nezbytné) ho zkombinovat s dělením slov na koncích řádků.
Na dělení slov je kladena řada typografických požadavků, které ale může být v textových editorech obtížné dodržet. Zmiňme alespoň několik z nich:
- neměli by se dělit více než tři řádky za sebou,
- dělením by nemělo vzniknout nevhodné slovo,
- nemělo by se dělit přes hranice stránky.
Na dalším obrázku vidíme příklad porušení prvních dvou pravidel.
Při zarovnání do bloku, zvláště při sazbě do úzkých sloupců, mohou vznikat nepříjemné problémy – např. velké mezery mezi slovy na řádku…
…nebo na sebe navazující mezery na řádcích – tzv. „řeky“.
Někdy se přistupuje i k poněkud nouzovým řešením typu rozpálení mezer na problematickém řádku…
…nebo dokonce ke zmenšení velikosti jeho písma.
Osamocené řádky
Obligátní typografický problém představují i osamocené řádky oddělené od zbytku odstavce – ať už „utečou“ na jinou stránku anebo při sloupcové sazbě do dalšího sloupce. Typografové označují tyto řádky jadrným výrazem parchanti. Rozlišují se dva druhy takovýchto osamocených řádků. Pokud na další stránku / do dalšího sloupce uteče východový řádek, tak se mu říká sirotek.
Pokud naopak první řádek odstavce zůstane sám na stránce / ve sloupci, tak se jedná o tzv. vdovu.
Sirotek se považuje za nepřípustný, vdova je případně tolerovatelná, ale ne u nadpisu.